Eliška

Místo: Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou, Praha 4-Krč

Datum: 31. 03.–04. 04. 2007

31. 03. 2007

Dle propouštěcí zprávy byl porod považován za rizikový. Mámě odtekla zkalená plodová voda a pokud by se miu mamči v bříšku nedařilo, tak by se šlo hned na císaře, ale nic takového se naštěstí nedělo.

Plodovka začala odtékat ráno a to, že je zkalená mamču ani nenapadlo. Trochu to všechny zaskočilo, mamča měla v plánu rodit až 7.dubna (termín jsme měli až v pondělí 02. 04. a dnes byla teprve sobota), jenže jsem si to nenechala vysvětlit a hlavně už se mi chtělo vykouknout na svět (co kdyby byl později v porodnici stop stav). A pak strejda si ze mne už předem dělal srandu, že budu na Apríla.

Nic jiného mamče nebylo, trochu jí tvrdlo a bolelo bříško jako před MS (heč, to ještě neznám a ještě chvíli nepoznám), ale z toho si nic nedělala. To se jí občas stávalo i dřív.

Taky jí neměl kdo odvést, tak jsme jely sanitou (a dokonce i s houkačkou), ale taťku s námi nevzali, tak jel za námi MHD.

Po příjezdu do porodnice a po vyšetření nás dr. poslal rovnou na porodní sál. Plodová voda stále odtékala a navíc mamča na monitoru měla kontrakce po 4 až 5ti minutách. Ty bolesti v podbříšku jako před MS byly vlastně kontrakce. V tu chvíli si mamka pomyslela, že porod vůbec nebolí (to ještě nevěděla, co jí čeká).

Cestou na porodní sál taťkovi mamka zvěstovala, co se děje a jak se případně bude postupovat, aby věděl, kam má za námi jít.

Na sále jsme byly asi od půl 10 a dlouhou dobu se nic nedělo. Mamče byl aplikován Yal a začal pomalu působit. Mezitím dorazil i taťka, a porodní asistentka si od mých rodičů vzala potřebné doklady a dokumenty. V papírech byly napsáne dvě varianty jmen. Pro kluka Vojtěch a pro holku Eliška. Co jsem a jak se vlastně jmenuji se dozvíte, když budete číst dále. Tuto první dobu porodní jsme strávili střídavě na porodním sále a ve sprše. Sestřičky mě kontrolovali na monitoru. Mamča nic nebaštila jen občas pila a každou kontrakci řádně prodejchala. A taky jsme se fotily. Tady jsem ještě u maminky v bříšku (je to dokonce poslední těhu fotka):

Někdy kolem druhé odpoledne mojí mamimce píchli oxytocin, že buď se porod rozeběhne a já brzy vykouknu na svět či se zastaví a mamča si odpočine a bude spát, tak asi 2 hodiny spala. Kontrakce se zpomalily na 10 až 15 minut.

Večer po šesté se uvažovalo o tom, že nás s mamčou (bez taťky) přemístí z porodního sálu do takového malého pokojíku, kde bysme byly do příštího dne a rodilo by se až další den, protože porod stále nepostupoval. Taťka byl stále s námi a bez jídla, tak začal uvažovat, už mu kručelo v bříšku, že by si skočil domů najíst a vrátil by se mezi 21. a 22. hodinou až by mamku přemisťovali na jiný pokojík, kde by s námi být nemohl a pak by musel jet domů a přijel by až ráno. Jenže mamka mu to rozmluvila, že může jet potom rovnou a ne jet na chvíli domů a pak přijet. Přišlo jí to jako celkem zbytečná cesta. Tak si šel sehnat alespoň něco k jídlu, jenže v sobotu večer nic nesehnal, tak se vrátil. A bylo dobře, že domů nejezdil, protože mamka kolem osmé večer, kdy byla otevřená na 6 a půl, začala rodit a pak to šlo docela rychle. Tedy spíše až ke mne přes několik stěn doléhalo, jak taťkovi kručí v bříšku. Tak jsem usoudila, že to tak nemůžu nechat a začala jsem jednat a pospíchat. Pak to šlo už ráz na ráz. :-)))

Narodila jsem se v 39+5 tt. Porod byl spontánní, poloha záhlavím, pan doktor chvíli předtím než jsem se narodila říkal, že už vidí černé vlásky, a že má mamka zatlačit a já už tu budu, tak už tu jsem!

Vykoukla jsem na svět 1 minutu před 22. hodinou.

Moje váha při narození byla 3580 g a měřila jsem 51 cm.

Dostala jsem jméno Eliška (samozřejmě Kočí).

Taťka celou dobu byl vedle mamči, držel jí za ruku, utíral čelo, masíroval záda, povzbuzoval, chodil pro sestřičky a byl takovou užitečnou spojkou mezi mamkou a personálem.

TAŤKA BYL UŽITEČNÝ A STATEČNÝ!!!

Po poslední kontrakci mamča ucítila velikou úlevu.

Maminka rodila placentu a já jsem se mezitím byla zvážit, změřit a byla jsem vyšetřena a ošetřena pediatrem a taky mě taťka vyfotil v porodnici na váze (byla to moje první fotka)

a hlavně si mě taťka sám podepsal a označil číslem a dal mi štítek na ručičku.

Obrazek

Mé Apgar skóre (http://www.babyonline.cz/porod/vysetreni-novorozence.html) bylo:

po 1. minutě 9, po 5. minutě 10 a po 10. minutě 10.

Porod placenty byl nepříjemný a šití též, ale to už mě taťka předal od sestřiček čistou, zváženou a změřenou mamče a ta měla svůj a taťky malý Uzlíček štěstí u sebe, takže se to šití dalo zvládnout. Mamče připadalo, že jí šijí zaživa, protože to docela bolelo. Nástřih cítit nebyl, ale šití jo. A někdy od té osmé večer mamča poznala, že to taky bolí.:-))) Ale občas jsme nějakou kontrakci po osmé večer i prospaly. Mě musely dokonce i kvůli sledování na monitoru budit.

Po šití bylo první přisátí, šlo mi to dobře.

Potom jsme byli všichni tři na porodním sále asi do půlnoci sami.

Posílali jsme oznámení o mém narození "Ahoj, jmenuji se Eliška a narodila jsem se dnes ve 21:59 s mírami 3580 g a 51 cm. Popřejte mi hodně zdraví a štěstí do života".

A přijímali jsme gratulace.

Nakonec první kdo po porodu baštil byla mamča, já se teď nepočítám, taťka baštil až když dorazil z porodnice domů. Mamča dostala sladký čaj, jogurt a rohlík. Bylo to její první jídlo po 24 hodinách.

01. 04. 2007

Těsně po půlnoci jsme byly převezeny na oddělení šestinedělí. Každá samostatně. Já jsem tuto noc strávila u dětských sestřiček a maminka na pokoji.

Chvíli po převozu jsem se ocitla zase u mámi, ale pouze na chvilku na kojení. Mamka musela odpočívat a nemohla se o mne tedy ještě plně starat.

Kojení jsme začaly polohou v leže.

Bylo to moje druhé přisátí od narození.

Do doby než mě daly sestřičky natrvalo k mamce, tak mě vozily na baštu.

Odpoledne jsem absolvovala první návštěvu.

Byli za mnou:

tatínek

babička

dědeček

strejda

skoroteta Janča

pratetička Jana

Taky byla udělána moje první fotka společně s mamčou a s taťkou

A taky jsem se vyfotila znova s mamčou

A taky sama

Po návštěvě jsem už zůstala s mámou na pokoji.

Mamča byla poučena jak mi má měřit teplotku, mazat zadeček, přebalovat, co má vše zapisovat ...

Byla to naše první společná noc.

Ještě mi též den bylo uděláno sono ledvin. Vše bylo a i teď je OK.

V noci jsem trochu plakala, ale jinak jsem byla hodná.

02. 04. 2007

Ráno proběhla vizita jako předchozí den. Nejdříve pro maminku (gynekologická) a poté moje (dětská)

Kolem osmé přišel za námi do porodnice taťka. Ten den nastupoval do nového zaměstnání v Praze a šel hned na odpolední, takže přišel samostatně.

Odpoledne byla moje první nemoc. Měla jsem teplotu 38,1^oC (bez odečtu) z přehřátí. Na začátek dubna bylo moc velké horko a ještě do oken všech pokojů na šestinedělí celé odpoledne pražilo sluníčko. Dostala jsem od sestřiček trochu mlíčka, mamka ho měla ještě málo a já byla hladová a jen jsem řvala.

Po mlíčku se teplotka snížila a já spolu s maminkou mohla přijímat návštěvy.

Obrazek

Večer se teplota vrátila a vyšplhala na 37,6^oC (bez odečtu) a byla i v noci.

03. 04. 2007

Kvůli teplotě v noci jsem strávila několik hodin bez mámi u sestřiček a byla jsem dokrmována mlíčkem.

Po snídani si mě máma vzala k sobě zpět na pokoj.

Ráno proběhla vizita jako předchozí den. Nejdříve pro maminku (gynekologická) a poté moje (dětská).

Spustilo se mlíčko a já už neměla hlad. Krásně jsem baštila a po baště spokojeně s plným bříškem usnula.Taky mě máma po každém krmení vážila, aby věděla kolik jsem toho vypila.

Návštěvy se konaly stejně jako předchozí den. Táta za námi přišel ráno a zbytek odpoledne po práci.

Večer nás zase jiná sestřička naučila kojící polohu v sedě.

Kolem 23. hodiny mě mamča odvezla na vyšetření "na patičky" (vyšetření na fenylketonurické vady). Sestřičky mě pak přivezly zpět k ní a ona mě dala nabaštit a já pak krásně spinkala.

04. 04. 2007

Po vizitě z předchozího dne jsme skoro s jistotou věděly, že dnes domů nepůjdeme, ale opak byl pravdou.

Ráno si pro mě přišla sestřička z dětského a odvezla si mě na vážení, a že když bude vše v pořádku, tak půjdeme s mamkou domů. Vše bylo Ok, tak jsme dostaly propouštěcí zprávy, já absolvovala očkování proti tuberkuloze a mohly jsme jít domů.

Všichni z toho byli trochu v šoku, byli buď v práci a nebo se do práce chystali (taťka mi jel vyzvednout ráno rodný list). Počítalo se ze čtvrtkem.

Nakonec se vše zvládlo, mamča si zbalila své věci do tašky a pak balila moje. Čekalo se až mi přivezou věci na odvoz z porodnice a autosedačku. Po oblečení nás obou a mé nakrmení jsem kolem 12. hodiny opouštěla s mamkou brány porodnice v doprovodu s taťkou, který měl ten den nakonec volno a šoféra nám dělal strejda, který se poté vracel ještě do práce.

Obrazek