15. 03. 2008
Dnes má naše Myška 2. narozeniny!
Přejeme jí vše nej!
Je o víkendu s babí, s dědou a Míšou na chalupě.
Já jela dnes na výlet za babí a prababí Soboteckou.
Jeli jsme ráno v 7 vláčkem z Prahy, takže jsem musela vstávat už v 5:30, ale mamka s taťkou vstávali už ve 4:45.
Věci už jsme měli připravené od včera, takže jsme se dnes nemuseli ničím zdržovat a mohli jsme hned vyrazit.
Cestou jsem baštila jogurt a mlíčko a ve vláčku z Bolky do Sobotky jsem byla ze všeho už tolik utahaná, že jsem odpadla.
Vzbudila jsem se necelých 5 minut po zaparkování mého BMW na verandě. Taťka si mě pak pyšně nesl dovnitř. Byla jsem rozespalá, takže když jsem viděla babičku s natáčkama, tak jsem spustila takový řev, že se až celý barák otřásal v základech a museli mě slyšet snad až na náměstí!
Do Sobotky se za mnou přijela podívat teta Eva
vousatýho strejdu Milana nechala doma nebo spíš v práci, a půjčila mi svůj mobil.
Lumpačily jsme spolu.
Od babičky
jsem dostala krásnou panenku, která hned uměla dělat stojku.
:-)))
Babičkám jsem také ukazovala, jaká jsem uličnice.
Raději přede mnou všechno schovávaly.
Zavřely skříň u okna, protože už jsem se chystala vyhazovat laky na vlasy a podobné věci v dolní části uložené. Musely dát vysoko kelímky se smetím, kabely od televize a sluchátek.
Velmi mne zajímalo smetí kolem kamen, zástěra na věšáku, kbelík a utěrka zavěšená na sporáku a také koberce, které jsem zvedala
a ještě přihrádka s novinami a časopisy, které však nešly vyndat, ale alespoň mašle jsem vylovila
a pak jsem s nima chodila jako velká parádnice
Po obědě jsme šli s mamkou a taťkou na procházku. Byli jsme na kafi u taťky bývalého spolupracovníka od hasičů Romana. Měli tam velkou černou fenku Sáru a mnoho koko (rozuměj slepiček). Chvíli jsem tam běhala po zahradě, po trávě, takže jsem nebyla zrovna nejčistější holčička, protože nožičky mě stále neposlouchají a občas jsem chtěla lézt i po čtyřech (v blátě). Pak už jsem byla protivná a chtělo se mi spinkat, tak mě i přes můj odpor strčili do kočárku a uhoupali a já spala hodinu a půl.
Prospala jsem i návštěvu cukrárny, prohlížení výloh (hlavně bačkůrky, které se mamce líbily v obuvi) a focení s taťkou a s Humprechtem.
Když jsem se o pár minut později a o pár desítek či stovek metrů dále fotila s mamkou a s koníčkama, tak jsem spala i nespala.
Taky jsem si sebou z domova pod kočárkem vezla nočník a taky jsem ho v Sobotce použila a něco tam nechala.
Kromě nočníku jsem si vezla sebou i baštu, plínky, oblečení a hračky.
Prababičce jsem ukazovala, jakou mám krásnou krysu
,
která má většinu dne mokrý ocásek, protože jí ho okusuju.
Taky byli všichni zvědaví na moje nové zuby, ale neukázala jsem!!!
Domů jsme nejeli v půl paté, ale až v šest.
Ve vlaku jsme potkali Kačku z Bechova.
Chvíli jsem byla na klíně, ale byla jsem protivná, tak mě strčili do kočárku, což se mi tedy vůbec nezamlouvalo.
Nezamlouvalo se mi nic, nejraději bych seděla či se válela ve vlaku po zemi, což mi nedovolili. Nakonec mě přemohli a do fusaku zapli a vláček mě chvíli poté uhoupal a já spala jak dudek.
Spala jsem a mamka s taťkou přemýšleli, jak pojedeme dál, aby mne nevzbudili. Byla možnost jet z Bolky hned osobákem nebo čekat na rychlík, který měl jet za 45 minut po osobním vlaku, ale v Praze byli oba skoro nastejno.
Nakonec se rozhodli (minutu před odjezdem vlaku), že pojedeme osobákem, takže jsem musela z kočárku (šla jsem i s fusakem). Kočárek šel do úschovy a já na sedačky.
Trošku jsem se při tomto manévru probrala, ale po položení na sedačku a rozjetí vláčku jsem zase usnula a spala jsem až do Neratek (což při cestě osobákem byla asi hodina cesty).
Pak už jsem očko nezamhouřila, jedině, když jsem mrkala na chlapi, což bylo dost často. Zvlášť se mně líbil pan průvodčí, který mi mou náklonost oplácel.:-)))
Zbytek cesty jsme nejeli busem, ale z Prahy Vršovic jsme pokračovali do Modřan na nádraží vláčkem (moderním, tím jsme ještě nejeli, dokonce tam byl i přebalovací pult a byl nízkopodlažní, pokud stavěl u euronástupiště).
Ze zastávky Praha Modřany jsme to měli domů už jen dvě stanice, které jsme absolvovali tramvají.
Cestou od tramvaje máma ještě stihla natrhat pár větviček zlatého deště do vázy.
Domů jsme dorazili v pořádku kolem půl desáté, žádné zavazadlo jsme nikde nenechali a ani nic nerozbili.
Usnula jsem těsně před vyhlášením Miss ČR.
